JÁ

Nespočet křížů, na zádech táhnu,
po trošce štěstí, dávno neprahnu.
Však jednou v životě, štěstí mě potkalo,
po letech zničila jsem ho - až příliš mě dusilo.
Nemohla jsem potkat, přítele, lásku,
co bude vždy při mě - pak před pár dny došlo mi,
že chyba je ve mě.
Zas cítím se jak přítěž.
Vidím, jsem jedna velká
chyba - což nebudu taková, jaká bych měla..?
Proč tolik píšeš, řekni to v rychlosti.
City jsou přítěž, spoutám je řetězy.
Já nejsem statečná a už vůbec ne silná -
to je jen ode všech, představa mylná.
Chybí mi slova, též prosté - mám tě rád.
Ale když jsi chyba a přítěž - nemůže ti to nikdo dát.
Chtěla jsem málo, ale bylo mě moc.
Proč jsem tak rozbitá - mám na sebe zlost.
Zas jsem vše zničila, tohle už nespravím -
k tíze ticha se vrátím a duši svou popravím...