Jdu ze tmy, do světla
ze světla, do tmy zas.
Z ráje, až do pekla
sám jednou z mnoha tras.
Přes den se schovávám
ďáblovi ve stínech
noc patří obávám
že není druhý břeh.
Ze světla, zpět do tmy
ze tmy, zas ke světlu.
Napůl jsem nehmotný
napůl jsem ještě kluk.
S andělem za zády
a s ďáblem přede mnou
padám přes kaskády
dolů směr tajemno.
Jdu ze tmy, do světla
ze světla, do tmy zas.
Za zimy, za tepla
než si mě vezme ďas.
Naději neztrácím
ba ani v temnotě
k světlu se potácím
ve vší své nahotě.
Ahoj...takže bez rukaviček,bez medu. Téma je celkem funkční, ale motiv tma-světlo anděl-dábel atd.To je téma už dost vyžrané na kost. Neříkám že to tak mnohdy nemám i já sama.Jen tu tak trochu chybí názory čtenářů. Otázka pro autora. Co je tma? Co je světlo?Proč to není jen kulisa,ale skutečná zkušenost? Jinak forma i rytmus celkem sedí.Rýmuješ sice technicky správně a právě to je problém.
Ty rýmy typu světla-pekla, tmy-břehy,světlu- kluk takový dost školní ,očekávající, nic origoš.Rada: co rozbít rytmus.Znič jednu sloku,nech jednu větu kulhat, uhlazenost je někdy na škodu brzdí a poezie má občas kulhat,krvácet ....ale máš tam i pěkná místa ale místo abstrakcí. Jako tma,světlo,tajemno,nahota, zkus jednu konkrétní věc ..zvuk,bolest,selhání.Poezie musí riskovat trapnost i přehnanost,jinak je sterilní.Takže není zas tak špatná ta báseň, ale zase jedna moc bezpečná poezie.Máš celkem slušně našlápnuto .
15.12.2025 19:38:50 | darkzero