Slunce za obzorem

On je mým domovem
Mým sluncem za obzorem.
Majákem v rozbouřeném moři
Světlem co neustále hoří.
Podstatou bytosti a symbolem vesmíru
Je důkazem, že má duše není z papíru.
Hřejivým paprskem letního slunce
Tanoucím nekonečnou láskou.
Tak jako pevná skála
Spanilá hvězdokupa milionů světel.
Je jako měsíc, který střeží temnou noc.
V temnotě duše mé proplouvá
Na nic se neptá
V nic nedoufá.
S lampionem na loďce pluje směle dál
Osvětluje zákoutí, ze kterých se nermoutí.
Rozsypává třpytky barev i radosti
Toho já nemám nikdy do sytosti.