Mandloně

Mandloně kvetly
Na hustopečské stráni
Jak dětské oči, co poprvé se otevřely
Tak nahé a zranitelné
Uvnitř stále křehké a tvárné
Shora tvrdé a odolné
Že nic jim nedovede ublížit

Jak s životem tvrdnou a studený vítr škrábe je po tváři
Raději ušijí si chlupatý kožíšek
I když časem od krup bude děravý
Zas dovedou ho látat
Že zůstane k nepoznání

A až to jádro jednou spadne
Jen na chvíli pod stromy si odpočine
S jarem probudí ho hřejivé paprsky
A z ničeho zase bude nové