ČERNÁ BÁRA
Máme doma černou Báru,
je z rodu dobrmanů.
Pod krkem bílou šálu,
ocasem mrská ze strany na stranu.
Na vodítko není zvyklá,
na obojek si už zvyká.
Aportovat se jí moc nechce,
na volno, to pak šťastna je.
Na procházky s ní chodím,
někdy se i na ní zlobím.
Zvyšovat musím svůj hlas,
zastaví, nebo přiběhne včas.
Doma s ní nejsou problémy,
lehne a všude zaclání.
Někdy se chce taky hrát,
a já se pak musím smát.