Nehledám nikoho
odmítám pozvání
možná mi svým tělem
výhledy zacláníš
a možná si cloním sama
když neumím
naložit s výhodama
jsi momentum touhy
laminace mých ran
rozlité slovo
které si nepřiznám
podivné mraky
hlavou se ženou
že nevím jestli
jsi v tom se mnou
jako když hladovému koni
dáš na oči klapky
a nabídneš mu seno
moje linka je vyvěšená
a hlásí obsazeno
...jsi rozlité slovo, které si nepřiznám... skvělé, tohle si zapamatuju*
18.12.2025 23:23:56 | cappuccinogirl
To je tak reálný a tak dobře napsaný. I když jako životní situace na vyližkapsu, jako báseň je to geniální. Díky za ni!
18.12.2025 20:04:31 | Lady F.
Bez posledních dvou veršů bych se obešel.
Ale tvůj talent a literární zručnost, jsou opravdu pozoru hodnými. Rád si tě pročítám*
18.12.2025 13:47:24 | šerý