Našlapuješ lehce
mou vůní, je plachá
nektar skrytý před mrazem
a očima nevěřících
v kořenech horkých hlubin
v náruči nepoznané země, ve mně
jako před prvním nádechem rána
stvořeného k tvému obrazu
Bože... tak ráda!
se na něj dívám.

Weary moon, Edward Robert Hughes
Nu, co dodat k této básni? Snad jen to, že po jejím přečtení mi srdce explodovalo. To pohnutí bylo tak silné, až se dotklo extáze.
Ta úchvatná hudba verše „v náruči nepoznané země, ve mně“ — jaká zvučná ozvěna, Sonador.
Některé z tvých básní jsou natolik silné, že je nedokážu nést. Lze je jen krátce pohladit očima a hned pustit, aby nezranily svou krásou.
21.12.2025 00:01:10 | malé srdce - Z.V.