Ukvapená mysl
sbírá třísky slov.
Chrlič se zasekl
a neví proč.
Obloha kreslí otazníky
a budoucnost milníky.
Vše se upravuje
pro představení strachů.
Internet křičí o té a té tragédii.
Utéct.
Ale není kam.
Mimozemšťané nás minuli.
Nejedeme tam.
Aby nás nezabili.
Dopis skončil v polích.
Psycho po okolí.
Existuje ticho?
Ano, když čert si kšeft mazlí.
Mamon vyhrál.
Vykradení duše nikdo necítí.
Uh.
Zeptal jsem se Poezie, jestli mě má ráda. Usmála se a řekla. "Jestli ti stojím za život, tak mám."
A poté mi dala sládký polibek, jaký může mít na akt jen roztoužená žena.
A tak vzniká báseň*
19.12.2025 12:08:13 | šerý
Pěkné zobrazení pocitů v básni. Poezie v dnešní době rozhodně smysl má, pomáhá zvládat těžkosti dnešní doby.
19.12.2025 11:26:57 | Radost