přísluní
přísluní
vánočka jak zaplétání příliš volných konců
oratorium kočičích střech
milencům na rozestlanou dobu
zas dýchat na sebe dáváš
.. pro zahřátí
snad je to jen
bezejmenná
tíha rukou v šálku světla
vetché rýhy lomů
na dno svlékáš
koráb domu
a dech
vitráž
jak pokus o ozdobu
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
16.01.2026 23:27:26 Matahaja
Milá Jorgo, oslovil mě tvůj text, nezkoumám, po jednom přečtení řeknu , tvůj verš má hudbu i smysl, kterému neusím rozumět, mnohdy člověk chápe slova jako hudbu, když vyloučí, co znamenají. Krásně jsi zahrála.
