přísluní

vánočka jak zaplétání příliš volných konců

oratorium kočičích střech

milencům na rozestlanou dobu



zas dýchat na sebe dáváš

                    ..     pro zahřátí


                     snad je to jen

                       bezejmenná

tíha rukou v šálku světla

vetché rýhy lomů

na dno svlékáš

koráb domu

                              a dech

          vitráž


        jak pokus o ozdobu