Zastavení.

 

 

U vědomí jsem se zastavil

cestou z mdloby

na komáří noze

 

a měl jsem srdce vpravo

a vy o tom nevěděli

a nemocněl jsem víc, nežli zdrávo

z věčnosti do pondělí

 

u lásky jsem se zastavil

cestou z pohřbu

a převrhl ji

nešlo to pobrat

 

U maminky jsem se zastavil

když kojila

a proto možná

smím tu ještě být

 

a má překrásná žena

ještě léčila svou chůzí svět

(  i řečtí mašinfírové 

ji mávali zdola z údolí  ) 

srdcem šité

netřeba entlovat

 

ale přespřítomné

stalo se pominulým

a v úžasu zvedlo prsty

k ústům budoucnosti   

 

a já

já teď pláču   .   .   .