Našeptávání

Říkali mi, že mi není pomoci

ležím v čajovně a pára sní o ústech

jež marnivě masírují tvé srdce

vystavěné z ranních mlh

a kopretina vsákla chlad

dlažby tvých spánků...  

Říkali mi, že už nejsem

vzhlížím svrchu na ten cirkus

perly sypou se na kobereček

co létá do tišin těch, co nevěří

že léta kradená ze slunečních hodin

bodají ostruhami do stříbrných polí

ale já už jen bojuji o tíseň v povětří

Říkali mi, že cesta už není

kladu pera rajky do duše hlíny

a zapřísáhám se za koruny baobabů

volaje ku hvězdám, prosíce tvé líce

by otočily hodiny osudu

směrem k milosrdné Polárce...

V den Díkůvzdání mi už nic neříkají

jen točí kormidlem a umírají vestoje...