A....

A pak přišla ta chvíle kdy se objevila naděje, aby vzápětí zhasla.
A led na srdci přimrzl ještě pevněji a okvětní lístky růží shořeli.
A V té jedné chvíli kdy ještě zůstala ochota věřit, na moment okamžení,
který se vzápětí ztratil.
Aby ho vítr rozfoukal ve zbytcích popela a roznesl po krajině chaosu.

A Do každého okna nasypal po hrsti... naději z rozbitého snu a spoustu skla.

V každém oku se v tu chvíli zaleskla slza..

Ach...drahá Gerdo... Ach...můj ,milý Kai...