Ulice Atlantidy
Ulice Atlantidy
Za branou hřbitova se rámy mých obrazů rozpadnou v prach,
ve stínu pomníku zašlého světa se do srdce vkrádá strach,
že ulicí naší bájné Atlantidy,
už kráčejí jen postavy barvy křídy,
a že vypité lahve básní mých,
se rozbité válejí u nohou krásčiných.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Je to silná, temná a obrazná báseň. Má v sobě pocit zániku, marnosti i tiché hrůzy z prázdna, které po něčem krásném zůstává. Líbí se mi, jak se tu mísí motiv umění, světa na ústupu a osobní ztráty — obrazy jsou křehké, ale zároveň velmi sugestivní. Působí vážně, dospěle a nutí čtenáře zastavit se a přemýšlet, co po nás vlastně zůstane.
29.12.2025 17:49:51 | Červenovlaska
Návštěvnost
