Jak voják...

Jak voják...

Jak sám voják v poli
kradí se rozhlížím a mám strach.
Vlní se ve mně a dlaněmi protéká,
jak čas mého života.

Nenajdeš stín ve kterém zmizíš:
světlo života padá na tvou tvář.

...zase se porvali u hřbitova,
prý kvůli místu s vyhlídkou.
...barbaři !

A já - jak voják v poli - stojím sám.

Autor Kan, 30.12.2025
Přečteno 30x
Tipy 15
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

dávám Ti ST - z důvodu časového zámku slovně - děkuji! :-))***

31.12.2025 03:28:52 | Iva Husárková

líbí

Má to svoji výpovědní hodnotu. Já jsem zaznamenal i poetickou patinu, zajímavé ... ST**

30.12.2025 22:27:58 | Pablo Kral

líbí

To mě velmi těší. Děkuji za komentář. :-))

30.12.2025 23:01:29 | Kan

líbí

Jsem pacifistou a ani v zástupné obraznosti vojáky vůbec rád nemám. Ale tohle si napsal opravdu výtečně*

30.12.2025 13:37:42 | šerý

líbí

Já bych taky byl rád, kdyby nebyla armáda zapotřebí, ale zamidnrákovaných úchylů na klíčových postech je stále dost na to, aby těch armád zapotřebí bylo. Jsem rád, že se ti báseň líbí a děkuji za komentář. :-))

30.12.2025 13:45:30 | Kan

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.5 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel