Tišiny tvých podzemních komnat
klaka v sálech mých slepých holubů
míjí příkopy dun a tají dech, snad
i pláč v bezelstném teple všech srubů
V zemjance je slano i hořko po tváři
práchniví rámy obrazů sněných o svátcích
v přímořských měst stříbře záři
ty přítele korun bříz hledáš ve svazcích
Stříbro ronící jak svaté sošky slzy
těžkne v roji času a k lístkům čaje
ve výškách promáchnou cestu si brzy
jeřábi z dálek, jež přinesli řeřavé taje
Palčivá bríza času a rozmach křídel
v hrdle bázně potopila poslední planetu
bázeň chromých koní a jejich sedel
líná jak pýcha synů války v baretu
Procitni a naposled mi ustel lože
třese se zem a láskou průrvu snoubí
jak kameník co laská tvé důvěrné brože
i hrobaři vychválen, díry si hloubí
Pouze formálně: hned v první strofce se ve druhém a čtvrtém verši rýmuje mužské se ženským zakončením, což mě hned poněkud zatahalo za "lopuch"; některé verše jsou pak jambické, jiné zas trocheje (možná záměr?)... ale jinak: Prosťáčkovi jako já se to čte strašně těžko. Ten příval metafor mi nechce nic usnadnit, je to těžší četba než Holan (a to je, myslím, co říct!!). Obsah je pojat, řekl bych, velmi "velkoryse", ovšem čtu báseň asi pošesté, a celkem mě baví (až vzrušuje!) hledat to nevysvětlitelné v těch "zauzlíčkovaných" řádcích i mezi nimi – totiž poezii... ;~) Ahoj! Zdravím do Brna!
31.12.2025 18:06:47 | cementový panáček
Děkuji mnohokrát za konstruktivní kritiku. Vážím si toho. "Prosťáčkovi jako já" (myslím i sebe) se to však psalo velmi lehko. Ta "zauzlíčkovanost" a všechny ostatní nejasnosti jsem prostě vychrlil. Že ses celkem bavil - to byl ten původní záměr. Ještě jednou děkuji za tip a S pozdravem Pablo Kral.
31.12.2025 20:09:56 | Pablo Kral