Poznání.

Sedím v křesle u krbu,
hlavu v oblacích.
Naproti mě se usadil básník,
s dýmkou v ruce hledí do plamenů.
Mlčíme, ale naše myšlenky
se setkávají na půl cesty
bez překážek zbytečných pochybností.
Jsme spřízněné duše.
Naše úvahy nám nikdo nevyvrací,
nevnáší mezi nás svár
a zamítavá hodnocení.
Oba se usmíváme a popíjíme,
každý, svůj drahý koňak a hroužíme se
hlouběji a hlouběji do svých myslí.
Ani tam nemáme jeden před druhým
žádná tajemství, jakoby na důkaz toho,
že dva lidé mohou spolu strávit příjemný
večer, aniž by promluvili jediné slovo
a přitom si, beze zbytku, rozuměli.