Pražská

Je nový rok
a hřeje svetr od mámy,
co zpívá mezi stromy.

Dnes Praha je šedá jako já.
A džíny do pasu
a má čtyřiceti dvou číselná noha.

Víš, že vzpomínám na poměr bot
a nepatrný rozdíl výšky.
Pusa Ti letí
a věřme na lepší zítřky.

Do obličeje šlehal vítr
a já spíše cítila podzim.
Ten mráz psal více
a tak do snů zvoním.
Smím?

V pohlazení něhy,
promluví břehy
a svět dozraje.
V ráji Adama a Evy.

Medové my.
Svitne naděje.
Vyhraje ten,kdo miluje.