Jiskřivý sníh, široké pláně,
rolniček zvuk, dřevěné sáně
širou krajinou plují.
Podkovy nezvoní v hlubokém sněhu,
občas se zablýsknou při rychlém běhu,
sníh vysoko vyhazují.
Od lesa k lesu, širá je cesta,
mé sáně uhání z velkého města
bez přestání.
Stateční koně, vezou mě, běží,
do dálky, kde domov můj střeží
moje paní.
Sníh kolem víří, rolničky zvoní,
ženou se ženou dva páry koní
modrou plání.
Po nebi pluje Luna bledá,
mezi hvězdami cestu mi hledá:
večer se sklání.
Zvedá se vítr, duje, sílí,
vlčí smečky v dálce kvílí,
žene je hlad.
Rodného domu okna planou,
vlci svou kořist nedostanou:
je u konce Listopad.
...pěkná přírodní...;-)obrázek zimní...jak z Mrazíka...úplně slyším tu znělku a cinkot rolniček.
07.01.2026 16:48:08 | Marten
Tak tuhle jsem si při čtení rovnou představovala:-)
úchvatná scenérie před očima,
ty a tvé sáně - vlci a zima
a koukej, jak jsem to báječně přerozdělila:-)
hlavnímu hrdinovi dopravní prostředek
a vlkům jen tu zimu
ať kořist hledají jinde
hlad vlčí je zlý, ale hlad po lásce
ten dává romantický kouzlo
tvé zimní poetické ...ehm... "pohádce"
:-)*
06.01.2026 00:59:36 | cappuccinogirl
Myslím si, že každé literární dílo by mělo umět vtáhnout čtenáře do děje, aby si ten příběh prožil po svém. :-))
06.01.2026 17:19:35 | Kan
Tajga hadra.
05.01.2026 19:56:10 | Štětec bez obrazu
Kde jinde než tam, copak by po našich posolených cestách někam dojel ? :-))
05.01.2026 22:13:03 | Kan