Přijímání

Přijímání

Povadl tulipán

ve váze plné rosy

tam…

kdesi, kdysi, kdosi

vložil do ní sám,

když měsíc snil pod fialovým plédem,

večer zavoněl stokrát zmrzlým medem

a ptáci, jak by Eden znali,

ti k nohám poklekali…

Pak přijímal jsem chléb z půvabných rukou tvých

a doufal potají, že není to můj hřích;

vždyť chutnal jak tvé tělo

i krev, jíž poznat se mi smělo…

I pleť, na níž sedal bělostný sníh…