O vteřinu
O vteřinu
Hnula jsem ručičkou o vteřinu zpět
a tím jsem nechtěně převrátila svět.
Cukr v kávě se v kostku začal skládat
a sníh si řek, že vzhůru bude padat.
Řeky se stočily jako koberce,
Múza krade nápady od umělce.
Zula jsem si stín, byl mi trochu těsný,
vyrostla jsem asi to je mi jasný!
Pošťák mi bere dopis, co dám zítra,
tma se vrací těsně po půli jitra.
Rádio mi hraje ticho do uší,
že i tinnitus úplně přehluší.
Po cestě tam u šlehačkové řeky
přely se kameny, kdo že je měkký.
Hvězdy se sypou jak písek do hodin
a logika křičí: „Už přestaň, prosím!“
Svět se otočil, ale jen tak trochu,
bez velkých gest a zbytečného ruchu.
Lépe se totiž včerejší sny drží,
když čas se o jednu vteřinu zdrží.
Poslední tipující: Iva Husárková, cappuccinogirl, jitoush, Marek, RadoRoh, martinaV, Ž.l.u.ť.á.k., Psavec, Ondra, Vivien, ...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
jsi úžasná, v tom převráceném světě
prošla bych se v něm taky, třebas po hlavě
a sáhla po čaji rychleji než po kávě
kde vzhůru padá sníh
tam já se plavím vyschlou řekou na saních
a mluvím s rybami, i když jsou ukecanější než já
zrovinka teď mi kmotr sumec povídá
že z měkkého kamene má na polici sochu mořské panny
a že je do ní trochu...zamilovaný???
no to bych nebyla já, abych aspoň tomu konci nedala ždibec ze srdce:-)))
nádherný dílko, maro, bylo potěšením číst**
08.01.2026 23:19:28 | cappuccinogirl