Genius loci.

Tajemná zákoutí
v mém městě skrytá,
kde stíny, jak kohouti
z nichž peří lítá,
se mění.

Ta místa upadla v zapomnění.

Pár lístků trávy tady,
pár lístků trávy tam.
Stíny ji trápí hlady
a já, nikam se neschovám,
kdyby, snad, zapršelo.

V prastarých uličkách
na kraji města,
příběhy prošly ve všech podobách:
tajemná cesta - překročí práh:
...a nebe? - nebe potemnělo.