Procitla jsem

Procitla jsem
z vlastní nejasnosti a ptám se,
kdo mluví, když mluvím polohlasem?
Procitla jsem
v okamžiku, který se rozpíjí jak Schiele,
procitla jsem,
cedím čaj v posledním díle dne
a pára stoupá
co z toho jsem já
a co už jen mizící věta skoupá?

Vzduchové sáčky byly fajn,
tak lehké
jako by věděly, že tíha je volba.
Vzduchové sáčky,
na kterých jsem skládala mysl do ticha.
A mráčky byly fajn,
když přišly s počasím
a ukázaly mi,
že i náhoda má svůj řád.

A tak se ptám:
procitáme vůbec my,
nebo jen svět na chvíli ustoupí,
abychom si ho všimli?