PŘEPLNĚNÁ ČÍŠE

Po okraj plněná, zlacená číše,
u dna lpí hlubina ponurá.
Kol kolem tyčí se obsahu říše,
nadutost překrývá pokora.

​Tabule vznešené pravidla píše,
tesaná hrdostí kantora.
Zbarvuje k obrazu okolí v pýše –
nezbytnost jejího mentora.

​Popustí na odiv vlastní též svaté,
posvětí platností v povinnost.
Uchopí do spárů vše kostrbaté,
z moci svěřené obrátí v minulost.

​Číše přeplněná, přetékajíc místy,
nepojme ni kapičku více.
Ztuhlost jedince – odkapávajíc žvásty,
„nejostřejším příborem lžíce“.

「 E.V. 」