Anotace: Archív 2023
v podpalubí
loď ztrácí
a břeh nikde.
Jako led se ptá fantazie,
když narazí,
co přežije.
Dno je lidské
a těžkne.
Je v moři cítit kapka bez soli?
Ano, ale hodně bolí.
Kde je maják?
Lidé na něj zapomněli.
Za pár let
voda vyplaví kosti.
Zoufalství, ale nejsou jen trosky.
Vzpomínky a děs prostý.
26.01.2026 09:45:01 šuměnka
uff - to je silný text
každá buňka zvlášť je maják ku pomoci
a čím víc spolu fungují, tím větší světlo moci
zoufalství třeba zadupat, to skutečně až topí
a čas když dlouhý pod vodou, dá tělu špatné stopy
drž se!
25.01.2026 22:38:05 Arteus
pozvedni oči k nebi.
Je v něm zrcadlo,
touží po tvém pohledu
tiše drží světlo, jež hledáš
pochodeň, maják.
Ať vysuší tvé bezbřehé moře,
v kterém se topíš.
Své kosti mu nabídni
a přijmi jeho slzy,
jež v sobě nesou odpověď
na tvou otázku.
- Posílám objetí!