Sen je noc (Návraty)

Sen je noc

(Návraty)

 

Zhasínám

umělý nos

končící roztažený

nad karavanou lepších domorodců

 

Kde končí předtucha

začíná bázlivé setkání

a mě děsí

rozpaluje

první vzpomínka

mědirytina

co se podobá na akátový keř

stoupající

k letoviskům a místům

kde seřazené šiky mravenců

chápou

povznášejí

rodí

poslední proud sebeklamu

 

Jsem nocí pokořený

vylézající

ze všech nemožných zátiší

předobraz

tiché

plačící

vláčné mandragory

co vládne světu

a taky

malému lesíku

uvnitř kterého není strach

jen pocit oddálení

když pojednou tvory

v jemnosti času

chodí z komnat do komnat

a žerou

příjemné pohledy

z perspektivy dětí

v jasné posedlosti letargie

 

… eventualita…

 

x x x

 

Noc je bojovníkem neutichající proměny

zdá se žádostivou

je to jen klam

paralela

a

překlenutí

k snovým mostům

 

Vybíhám jí oproti

z bažin neobětování

a vcházím do rovin

planin z drahokamů

nesouvisle

zdráhavě

myslím

opět myslím na píseň

čarokrásnou a modrou

jak nese sebe

do závojů mlhy

těžkých rozhodnutí

 

Jsem s nocí

v malé síni letokruhů

čas se nekrátí

čas nestojí

čas je parabola

čas nemizí

 

Hladím paprsky noci

nehybnou rukou

přeju si

rozpití rána

anebo

usínám v její hrudi

kouzelným snem

kde plné jsou vzlyky

plný je démant odevzdání

 

Krademe si občas vzpomínky

nestálými ústy

bažíme

po stejnoměrnosti

už to není sen

už přichází vichr

zaměňuje nás na trhovišti

 

Jsme nejlepší soupeři

když ničíme slunečné vozy

zhášíme světlo lamp

okamžikem

vášní

kouzlem

 

… aktualita…

 

x x x

 

Roztál poslední sníh

žádný nemůže dovnitř

ani ven

 

Hovořím vládcům severu:

„Pojďte a odčarujte mě!“

Berou mě odněkud

usínám potmě

v nedokonalosti vzpomínky

křičím do éteru

slova znamenají převrat

stíny jsou rozličné

vyčnívají z kapes

 

Píšu o rozpadu společnosti

kde je duch

kde je člověk

-

mám na mysli rozum

ne skřítky

co znásobují žal

 

Měl jsem za úkol růst

jen tak vzkvétat

přišli překážky

stromy

kameny

duté pařezy

mně se nechtělo budit

všechny jednotvárné tváře

budík se zdál hluchý

nerespektoval mé sny

nepřemítal vidiny

jen odmítavě

hravě

nepříčetně

směle

odcizeně

svérázně

abstraktně

skákal po obrazech

usínal

 

V noci je čas na revoltu

chci diskutovat

mlčím

rozepínám poslední knoflík slunce

je v tom pokus

sebevědomí a deziluze

 

K vládcům vede tenká cesta

byl jsem blízko

na okraji

v zatrpklém kruhu říše

kde nic není jisté

myšlenky jsou počátkem

 

Nemluvím jim o lásce

je to zbytečné

chtějí slyšet tlukot jazyku

řeč vystrašené tepny

 

Ráno bude po všem

krysy překročí řeku

ptáci zapálí úsvit

raci zapomenou uspávanku

víly odnesou bezbřehost

vládcové požehnají slovu

rozplynou čas

 

… pluralita…

 

x x x

 

Kde končí noc

začíná záblesk

roje včel

z prostoru do prostoru

šíří sny

neklid

lásku k malomocným

 

Po rojích přichází vánek

jako štědrý smělý chlapec

do rozeštvaných roklí

přenesených údolí

nových močálů

mojí krajiny

co v pálavě zvládá dýchat

a myšlenkou

překračovat řetěze vidin

 

Krajinou kráčím nepoznaný

aby ptáci mohli létat

ryby plavat

kameny ležet

 

V tom kraji

jezera se mění na jednorožce

líně se pasoucí

žijící ze země

a vzduchu

němé stíny je obepínají

slibují radost

kde trůní žal

a zakopává perly svobody

 

Kladu do krajiny ruce

před spánkem

neozbrojený

dotýkám se jejích šatů

připíjím

vrchovatou číší přiznání

rozsudku

že nebudu jiný

 

… kauzalita…

 

x x x

 

Noc je v kroji hezčí než nevěsta

bloudím jejími komnatami

čeřím v jejích vodách

rozbíjím její atomy

 

Úlomky dne jsou žal

bořím se

světlem zalitou uličkou

kde život je truchlivý

sen nepřichází

než mikrospánek

nevzepře ve mně bytost

 

Letím za nocí

balancuji na jejím ostří

do hloubky stříbrosvitu Měsíce

 

Duch noci

kráčí ve mně alejí

vznáší mě

unáší

k zrcadlům bezbolestnosti

baldachýnům momentu

nerozhodnému štěbotání

hvězdným vozům

rozpuštěným slzám

chvílím opuštěnosti

nevidícím rybám

strachu z absolutna

milovaným slovům

rozehřátému štěkotu

nespoutávajícím snům

rozpadlému kotoulu

absorbované lásce

lživým ostrovům

nevzplanutí v moři

rozcuchaným paprskům

zmizení člověka

co odhalil noc

a noc odhalila jeho...

 

… singularita…