Prehistorická

Milion roků dinosauří samoty

stéká po skle vchodových dveří

prostor, kde slza slzu míjí 

a hladové zlaté pruty

v předivo zmijí klubek věří

jak tvoje stíny oční

ve smutečním průvodu

po lásce lační ... 

 

Netknutý běh slov pračlověcích

vpíjí se do ňader jak slabikář

co líže si rány ve dne

a v noci ďábelský vinař

lisuje tvou něhu do šťáv

tekoucích v řekách druhohor

na něž tvá lázeň v slzách

zapomněla ...

 

Otisky v bahně tvých důvodů

třesou jabloněmi obtěžkanými

a močál co strázně pohlcuje

poví ti bajku o plavuních

kapradí i svistu ohně ve větru

tak jak jsi chtěla

a říci neuměla ...