Milion roků dinosauří samoty
stéká po skle vchodových dveří
prostor, kde slza slzu míjí
a hladové zlaté pruty
v předivo zmijí klubek věří
jak tvoje stíny oční
ve smutečním průvodu
po lásce lační ...
Netknutý běh slov pračlověcích
vpíjí se do ňader jak slabikář
co líže si rány ve dne
a v noci ďábelský vinař
lisuje tvou něhu do šťáv
tekoucích v řekách druhohor
na něž tvá lázeň v slzách
zapomněla ...
Otisky v bahně tvých důvodů
třesou jabloněmi obtěžkanými
a močál co strázně pohlcuje
poví ti bajku o plavuních
kapradí i svistu ohně ve větru
tak jak jsi chtěla
a říci neuměla ...