Do vlasů

Políbil jsem Tě do vlasů.
Jemně, letmo a ostýchavě,
přestože alarm v mojí hlavě
bzučel a houkal naléhavě,
že prý bez Tvého souhlasu
mám zapomenout na krásu,
na brzdu šlápnout zavčasu,
jinak že zničím všechno hravě.
 
Byla to drzost, celkem vzato.
Však už jsem byl v Tvém zajetí
a nečekal jsem až doletí
varovných hlasů prokletí:
Vše co se třpytí není zlato!
Že varování nepřijato
tak děsil jsem se, co Ty na to...
v odpověď bylo objetí.