ZTRACENÝ POLŠTÁŘ
ZTRACENÝ POLŠTÁŘ
lehounko plují bělounká pírka
modravě čistou jak z pramene
oblohou provoněnou květy
ozvěnou bují seschlé traviny
zlatavě znělé jak z ramene
staženou zbrojí v stepi
povětřím mísí se pachy s nimi
omamným odérem z nebe
zardělou zemí zplavenou
zemí krví potřísněnou z ran
oněmělou v širém poli,
sežehlou v svém polštáři
... a pírka ztrácí se v něm !
Poslední tipující: cappuccinogirl, Vivien, Iva Husárková, jort1, Pablo Kral, Kan, šerý, Ž.l.u.ť.á.k., PIPSQUEAK, Psavec, ...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk03.02.2026 18:51:09 emmi
Jsem rád že text evokuje vzpomínky ... To je smysl poezie, alespoň myslím. Díky za komentáře.
01.02.2026 23:41:15 Vivien
Jako malá jsem lozila u babičky na půdu, abych mohla ležet na slámě, co tam bůhví odkdy byla. Voněla. Lákalo mě to, třebaže tam bylo spousta prachu a harampádí. Jak jsem rostla, sláma sesychala, vůně se postupně ztrácela a časem jsem raději ležela v trávě na louce. Snad proto jsem si v mládí oblíbila povídku Slamienka od Dušana Duška, zůstat stále mladá. Slamienka nikdy neseschne, úžasný květ. No staré ženy sú slamienky, ich krása sa pomaly vytracá ..
To jen vzpomínka při čtení tohoto textu. A že je to skvělý text*
