Zahrada ticha
Zahrada ticha
Zahrada ticha
Zavři branku, zavři
oči a zapomeň
na nemocniční pokoj,
na kapačky, kdy ti
bylo pak zlé,
na ruce plné tvých vlasů,
když ses dívala
do zrcadla a říkala si:
jsem to pořád já.
A teď zase sedíš
na kraji postele a pláčeš,
utíráš si rukama slzy
a ptáš se, proč odešel,
když jste tohle zvládli.
Duše pošlapaná
jak černá hlína
a tisíce otázek:
proč zase taková bolest,
proč zrovna já,
kde mám pořád
brát tu sílu.
Tak zavři zase branku,
zavři oči.
Ocneš se v zahradě ticha,
kde nic nebolí
a ty tam
najdeš sílu
s tím zkurveným životem
se prát.
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk23.02.2026 17:45:05 Admirál
Kdo projde nějakým martýriem, nějakou osudovou ránu, tak plně pochopí. Hodně sil přeji
02.02.2026 19:27:05 cappuccinogirl
Zahrada ticha - díky za takový místo který sílu dá, kde se můžeš nadechnout a ode všeho si aspoň na chvíli odpočinout.
Život někdy tolik bolí*
02.02.2026 09:51:44 šuměnka
asi nejen mne se okamžitě vybavil tenhle song
který jsem dlouho neslyšela a vždy milovala
díky za připomenutí a za nádherné verše
https://www.youtube.com/watch?v=K-XZ8MQnPVo&list=RDK-XZ8MQnPVo&start_radio=1
