Anotace: Někdy se dostaneme do situace, kdy nerozumíme vlastnímu druhu. Jsme pouze znechuceni samotnými lidskými vlastnostmi. Reakce ostatních v nás mohou vyvolat velmi zajímavé pocity i myšlenky… avšak jaký je účel výlevů (ne)lidské kreatury?
Slintá a myslí zároveň.
Subjekt vykazuje nadměrnou verbální aktivitu.
Zuby chtějí práci, i když nic není po ruce.
Notorický neklid bez cíle.
Jazyk mluví, protože nemůže kousat.
Kompenzační mechanismus.
Hlad je tlak, jenž nezná jméno.
Apetit neodpovídá žádnému podnětu.
Světlo bodá do očí jako hmyz.
Senzitivita zvýšená.
Lidi cítí dříve, než je vidí.
Fixace na přítomnost druhých.
Blízkost znamená hrozbu.
Percepce redukována na nebezpečí.
Nemá kůži, jen povrch, co se brání.
Tělesné schéma narušené.
Myšlenky se trhají jako syrové maso.
Kognitivní fragmentace.
Zlo není chuť, ale pohyb.
Chování bez morální modulace.
Klid je jen pauza mezi záškuby.
Fáze relativní hibernace.
Všechno chce ven.
Zvýšený vnitřní tlak bez možnosti uvolnění.
Už nepřemýšlí, jen reaguje.
Ztráta vyšších regulačních funkcí.
Pouhé zvíře, které se naučilo mluvit bolestí.
Zachována řeč při hluboké degradaci osobnosti.
Tlama se zavírá...
Izolace jako konečné opatření.