Poselství lampy

Narovnám prostěradlo
a budu snímat
oknem tmu.

Žaluzie občas
sama napoví,
že okno
je přechod mezi sny.


Je pozdě.
Zavírám oči
bez intimity.

Kráčím krokem
a duše často zabloudí.


Kam?

Do obrazu,
co i ve tmě zazáří.

Je blízko dveří
a má odkaz nehmotný.
Má duše ví.

Najdeme se tam my?

Zaváté vzpomínky.
Růž ve tváři.

Ale i slzy v utajení.

Přichází noc
a odstín napoví.

Svlékni mě,
tichý pastýři.

Dobrou noc,
křišťál hvízdání je lákavý.


Zabloudila jsem?


Kreslil jsi jinou?

Slabý vzdech.


Je to přeci dávno
a štěstí nepřijde samo.


Asi to mělo tak být.


Je hmatatelná láska hřích?


Možná.


Lampo, ještě sviť.