Bdělý výpočet

Představte si neživý organismus;
stroj bez účelu – který se ale dopočítává,
soustavu vzorců – náhodný algoritmus,
analyzující nástroj okolního světa.

Představte si analytický modul;
jenž rozkládá vstupy na elementární signály,
diagnostikuje korelace a zaznamenává trajektorie,
predikuje sekvenci sebedestrukce,
aby nedošlo k systémové chybě.

Představte si motivační subsystém;
nouzový generátor, který udržuje napětí v obvodech,
samotnou bdělost v registrech – hysteriozní smyčku
zaznamenávající shodu mezi predikcí a výsledkem…

Nazvěme organismus systémem;
který lze označovat za úspěch,
nikoliv vnější událost,
avšak vnitřní tření komponent:
souhlas mechanismu se sebou samým.

Nazvěme modul segregací;
kde algoritmus selhává a materiál hřeje,
kde signál přetížení nefunguje,
kde je stroj opilý vlastní výkonností.

Nazvěme subsystém hranicí;
mezi brilantní optimalizací a groteskním selháním,
jako jakýsi sebereflexivní modul simulující inteligenci:
samotný narcistický systém reprodukování –
střet matematicko-logického výpočtu s emocí…

Tehdy…
lze přesně vymezit neživý organismus,
výkonný, křehký, přesvědčený o své nevinnosti,
dokud informace proudí a algoritmus se nezastaví.

„Ani ten nejdokonalejší stroj není středem reality…
pouze jejím dočasným, omylným výpočtem.“