Vesmír je na šatech kapička od vína,
miliard čtrnáct má světelných let,
miliard čtrnáct a stále se rozpíná,
je všude – vně i v nás – oheň i led.
Je všude – vně i v nás – početí, zrození,
život i následný poslední vzdech,
jistota jediná, kterou nic nezmění
- následek únavy po šesti dnech.
.....Ajty krajty.....Žluťákova filosofická chvilka se přetavila do veršů......tož líbí.......Ji./úsměv/
05.02.2026 13:59:09 | jitoush
Do slabikáře s tím, ať haranti ví nejen, co je to bázeň boží, ale taky, co je to bytelné a fortelné daktyl, kurňa!!
05.02.2026 13:50:43 | cementový panáček
Věřím, že člověk dokáže ohrozit
i tuhle jedinou jistotu.
Pěkné verše, Pavle
05.02.2026 11:48:49 | Jiří I.Zahradník
týýjo, z mého úhlu pohledu a preferencí
jedna z nejlepších, co jsem od tebe četla
je to i shluk nití kvítečku s věnci
na šatech v rozpětí tmy i světla :)**
05.02.2026 10:38:40 | šuměnka
Děkuju, šuměnko.
Asi opět přišla ta fáze, kdy mám potřebu předvést, že nejsem jenom ten 'rádobyhumornej' tajtrdlík:-)
Uf... mám to za sebou, tak můžu směle pokračovat v tom, co mě baví:-)
05.02.2026 10:46:25 | Ž.l.u.ť.á.k.