Hranice,ne útěk

Hranice, ne útěk

 

Ne všechno temné chce pryč.

Něco zůstává,

abych si pamatovala,

kým jsem byla

a kým jsem.

Že jsem to já,

na kost modrá.

 

To, co jsem prožila,

mělo mě tvarovat,

i když to bolelo

až na samé dno.

 

Ať kousek temna

zůstane jako jizvy.

Nejsou to mapy útěku,

jsou to hranice,

kde jen já můžu rozhodnout.

 

Že jsem prošla

a nezlomila se.

A že duše je jak lucerna,

která občas zabliká,

když nevidím cestu.