Únorové capriccio

Únor si zkouší různé tváře.
Jednou je jaro, podruhé led.
Na střechách zapomenutý sníh,
v kalužích se láme nebe.

Slunce zahraje krátkou větu,
jak houslista, co spěchá dál.
Pak znovu mlha,
krajina ztichne do šeda.

Únor se směje pod vousy,
rozladěný, proměnlivý.
Capriccio mezi zimou a světlem,
krátká skladba o naději.

Vítr obrátí list
a zima se vrací,
jako by nic neslíbila.

Pod kůrou stromů
se mezitím
tiše mění čas.