Na stole leží báseň
a je z roku 2022.
Čtu ji znovu
a vzpomínám,
co jsou vlastně slova.
Návrat k poezii dává sílu
v bouři
i v šíleném tichu.
Dá se žít minulostí?
Ano.
Pro zítřek mám vyměněné prádlo
a dalším textům v hlavě řeknu ano.
Přátelé ladí v nekonečném dnu
a i když se nevidí,
tak hladí,
aby svět nezůstal úzkostí.
Miluji barvy.
Uklidní a jsou předností.
Napíšeš zas pro mě báseň?
Budu v růžovém a rudnout jako třešeň.
Lásko, co jsi poupětem
i dechem .
Miluji Tě.
Ať tělo je důkazem.
Mistře, se svým obrazem.
Sníš o mně?
Dej mi ruku
a propast
nebude posledním úkonem.
Láska je soužití
nad i pod stolem.
Žijme fantazijním příběhem.