Ona

neustále přemýšlím,
myslím jen a jen na ni;

jaké by to asi bylo,
kdybych ji ochutnal,
a ona by se mohla zmocnit,

jaké by to asi bylo,
kdybych zjistil co bude…
až se s ní setkám,

ale já jen čekám,
na ten jediný den,
kdy ona přijde,
pochová mne v náruči,
pohladí mne ve vlasech,
polibkem uklidní,
a navždy udělá šťastným.

proč tedy jen nehybně čekám?
a nejdu za ní?
alespoň naproti...
ať se sejdeme brzy;

snad jen proto,
že stále žiji…

snad jen proto,
že stále jsou lidi,

kvůli kterým představení se hraje,
šaškem i králem v hlavní roli,

snad jen proto,
že představení ještě končí…

„Představení nekončí potleskem,
nýbrž odchodem posledního hosta;
a dokud v hledišti někdo sedí,
herec zůstává na jevišti.“