Každou noc uléhá, Každé ráno vstává,
má paměť bolavá. má paměť horlivá.
Všední iluzí znavená, Noční můrou pochována,
realitou poblázněná… nesmyslu obětována…
Jak jen vidět věci, Jak jen nevidět místa,
které listí překrývá? která jsou tuze nádherná?
Jak jen slyšet hlasy, Jak jen neslyšet zpěv,
které nebe odmítá? který na harfu hrála?
Jak lze znaky chápat, Jak lze znaky nechápat,
když význam zaostává? když mistrem se stává?
Jak lze odpovědět, Jak lze neodpovědět,
když otázka je nesrozumitelná? když otázka je velmi jasná?
Každý přeci ví,
že slova jsou vzácná…
Každý přeci ví,
že slova jsou zrádná…
Nikdo přeci nemůže vědět,
že znaky jsou jako voda…
Máme jich tolik,
že se lidé
nebojí s nimi
plýtvat…