To jaro na počátku věků stromy krvácely med
zněla jsem stínem modřínových lesů
a mlčela smutku laních cest.
Tam jsi mě poprvé našel a zazpíval
stekla jsem z tvých rtů k prameni do údolí
ještě jsi nebyl lovec, ještě jsi neznal déšť
jen dychtivě pil... své první umírání
chceš?
.
Bylo jaro na počátku věků a moje stromy...
začínaly kvést.
23.02.2026 20:34:04 Matahaja
Milá Son, na mě je to nápor, který neukotvím, a pokud tě v té matérii snů zahlédnu, budu brzdit, abych ti neublížil, abych se jen zlehka zastavil před tvými rty, pánbůh mě pomáhej.
19.02.2026 18:56:48 jitoush
....Vpil se a vše se změnilo.....místo umírání...narozen.......kapky medu ulpívají a hojí.....
je zajímavé,jak ty včely pohybují se napříč básněmi v poslední době.....kouzelné jsou a nosí v sobě Tajemství......Ji./úsměv/přednes dává slovům přes pocity hloubku a další,skrytý rozměr...
16.02.2026 00:54:14 La Suneteto
Příjemné zas slyšet Tvůj nádherný hlas... *
12.02.2026 03:50:50 Iva Husárková
už se mi stýskalo po Tvém hlase... slyším bzučet včely a tak jen tiché ach... ***:-))***
12.02.2026 02:28:56 šerý
Výsostný projev zdejšího díla, jak ze zkopírovaného podvědomí intimního snu. Zasněné sepětí s přírodou a milostným mini příběhem.
Je bonusem, že ses dodatečně rozhodla poezii ozvučit recitací. Nahrávka je znělá a foneticky skvěle zpracovaná.
Další perlička z tvé poetické šperkovnice*
11.02.2026 21:54:54 Jiří I.Zahradník
Kruhový motiv jara, který báseň uzavírá, jí dává pocit věčnosti.
Už se také nemůžu dočkat... na jaro.
11.02.2026 12:55:35 vrbák
To je tak, když se autor stane zahradou... Panebože, jsem tady po několikátý, je to síla.