Náhrobní květina

Nad ránem se probouzí květina barevná,
z kamene klíčí, nebem se kochá,
jaká šťastná to náhoda,
že teplo v sobě přechovává...

snad jen škoda,
že neznalá je lidského slova.

Ona totiž tak krásně zpívá,
až je radost hledět,
na ta jména chladná.

Jednou i dvakrát za den hlavou kývne,
a k večeru nebožtíky znovu ukládá...

Některá slova jsou prázdná,
a některá přeplněná,
kdo se v tom má vyznat?

***

Slova nejsou nevinná,
jsou jako tekutina:

plná ve svém úmyslu,
prázdná v nesmyslu,
jedovatá v ochotě přiznat.

Mluvit znamená nést odpovědnost,
mlčet znamená nést zodpovědnost,
a kdo mluví bez potřeby – plýtvá,
a kdo mlčí bez potřeby – umírá.

Svět však nezemře na nedostatek slov,
svět zemře na jejich znehodnocení;
na řeč bez obsahu,
na významy bez vztahu…
na slova, jež byla používána jako nástroje,
…nikoliv jako mosty.