---Poslední večer---

---Poslední večer---
Za pískotu vagónů sám v náruči mraků,
při skřípění kol a os ohnivých ořů.
Bloudí snad duše má ve stinném fraku,
tichými okny ryb a spících tchořů.

Tchořům už nepatří ni stará vila,
rybám dřív zpívala temnota vod.
Při březích zmizela každičká víla,
kterým teď samota spíš přijde vhod.

Kam uhání za jisker poslední vlaky?
Kam mizí ten jejich zvlášť jízlivý tón?
Život má připito, ženou se mraky,
kol jen pár supů a zšedělý dóm.

Neřinči dál ty má železnic múzo,
nejímej skřípavě svůj daleký hlas.
Odejdi z duše ty nadevšech lůzo,
odejdi s večerem, ač máš útlý pas.

Sbohem ty útrapo, sbohem má radosti,
do temna mizí teď sám říční proud.
Tys však mým myšlenkám určila za dosti,
ty se teď zhášejí jak mokrý troud.

Točí se obloha zproštěna viny,
nejeví snad ani náznaky hvězd.
Ta noční ulice - ďáblovy sliny,
a hříčka osudu? To jeho pěst!

Bývalas myšlenkou březových lesů,
slatinnou bludičkou pramenných ker.
Němým jen souzvukem vysněných plesů,
teď jsi však na tahu tak ber si, jen ber!