Slova ti z úst,
jak rampouch odtávala
a v očích jsi měla
modrý led.
Zlobu jsem viděl růst:
...snad naposled.
Kde strádá láska,
v sněhových závějích se topí
a touhy její
mrazivý vítr svírá.
Paprsky slunce ji neuchopí,
po jižních svazích hřejí.
...ozvěna své hlasy sbírá.
Silná atmosféra s hezkými zimními obrazy ...
ještě chvíli ve mě doznívá.
12.02.2026 19:43:55 Jiří I.Zahradník
..v očích jsi měla
modrý led mrazu
od úst Ti slova - tála a zněla
zněla i tála - v ozvěny rázu
:)**
12.02.2026 12:02:10 šuměnka