Ozvěna.

Ozvěna.

Slova ti z úst,
jak rampouch odtávala
a v očích jsi měla
modrý led.

Zlobu jsem viděl růst:
...snad naposled.

Kde strádá láska,
v sněhových závějích se topí
a touhy její
mrazivý vítr svírá.

Paprsky slunce ji neuchopí,
po jižních svazích hřejí.

...ozvěna své hlasy sbírá.

Autor Kan, 12.02.2026
Přečteno 44x
Tipy 17
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Silná atmosféra s hezkými zimními obrazy ...
ještě chvíli ve mě doznívá.

12.02.2026 19:43:55   Jiří I.Zahradník

líbí

To jsem rád, že báseň na tebe tak působí. Děkuji za komentář. :-))

12.02.2026 22:18:03   Kan

líbí

Působivá, líbí.

12.02.2026 18:28:15   PIPSQUEAK

líbí

To jsem rád a děkuji za komentář. :-))

12.02.2026 19:36:27   Kan

líbí

..v očích jsi měla
modrý led mrazu

od úst Ti slova - tála a zněla
zněla i tála - v ozvěny rázu

:)**

12.02.2026 12:02:10   šuměnka

líbí

Šikovná, hezky jsi to doplnila. :-))

12.02.2026 12:25:54   Kan

líbí

Páči sa mi.

12.02.2026 11:57:42   Bosorka9

líbí

To mě těší, děkuji za komentář. :-))

12.02.2026 12:24:38   Kan

© 2004 - 2026 liter.cz v1.9 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel