Slova ti z úst,
jak rampouch odtávala
a v očích jsi měla
modrý led.
Zlobu jsem viděl růst:
...snad naposled.
Kde strádá láska,
v sněhových závějích se topí
a touhy její
mrazivý vítr svírá.
Paprsky slunce ji neuchopí,
po jižních svazích hřejí.
...ozvěna své hlasy sbírá.
13.02.2026 14:01:34 cappuccinogirl
Ozvěna je zvláštní...
jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá, tak nějak to říká to staré přísloví:-)
Ale srdce, to to má s tím echem jinak - i v tý ozvěně si bije po svým...*
moc pěkný dílko
13.02.2026 14:06:59 Kan
Jak se do lesa volá, takové nadávky se vrací zpět. Ovšem ozvěna srdce mnohdy dává víc, než se vrací zpět. Děkuji a děkuji i za komentář. :-))
12.02.2026 19:43:55 Jiří I.Zahradník
Silná atmosféra s hezkými zimními obrazy ...
ještě chvíli ve mě doznívá.
12.02.2026 12:02:10 šuměnka
..v očích jsi měla
modrý led mrazu
od úst Ti slova - tála a zněla
zněla i tála - v ozvěny rázu
:)**