---A zbude jen žal---
---A zbude jen žal---
Anotace: Není hněv, není obžaloba, nejsou ani výkřiky. Zbyl jen tichý žal a přijetí bez útěchy a bez vykoupení... není vítězů, zde jsou jen poražení...
---A zbude jen žal---
Desetkrát tucet jar zhléd starý jeřáb,
klenutý větvemi, klíživou borkou.
Desetkrát tucet zim, zhlíží tam pořád,
krajem háj při mezi, nad širou loukou.
Zatuchlých pocitů odchází dnové,
vzrůstá dál v samotě rezavých luk.
Kočičích fousků řad, krajiny snové,
kraluje na pláni nešťastných muk.
Klidné dny pod sluncem jeřabin sťatých,
konečný překlenul nenávisti val.
Zástupy bezhlavých bývalých svatých,
choulí se v lišejích a v kalužích kal.
Co vzdechy mechů, krkavčích koled,
řinou se z rumišť, ze zřícených zdí.
Až minou vědra vod, přestane bolet,
kde starý jeřáb sám pod nebem sní.
Ta voda v ručejích v mlžný svah spěchá,
klopotem ve skalách, v březový hvozd.
Rzivých luk planiska za sebou nechá,
níž v mokřad zatuchlý - nezvaný host.
Noří se v moře mlh, v kořání hory,
bezednou strání do kamenných vln.
Krom sněhu v předjaří, překrývá boly,
seschlého kapradí je ten svah pln.
Mizejí z plání v důl bystřinné toky,
mizejí s osudy v mlhavou níž.
Jak plynou v peřejích, přechází roky,
zjevení Janovo je stále jen blíž.
Poslední tipující: Tomáš Václav Pohořalý, jitoush, Marťas9, Sid, Ž.l.u.ť.á.k., cappuccinogirl, šerý, Květka Š., PIPSQUEAK, mkinka, ...
Komentáře (19)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk28.02.2026 17:41:47 Tomáš Václav Pohořalý
Občas mě zmátne nadbytečná nebo zas jinde chybějící interpunkce, ale je to nesmírně vnitřní a hudební...
28.02.2026 18:44:21 Fidornik
Zdravím, moc díky za čtení i zpětnou vazbu. Máš pravdu s tou interpunkcí :)
19.02.2026 18:18:47 jitoush
.....Starý jeřáb a toliko obrazů.......je zajímavé,když tak mladý jsi a tvoříš v takovém vlastně jakby "obrozeneckém"duchu......vnímám velmi vřelý vztah k Zemi,k zemi,něco dřevního....původního......je člověk při tomto i zvědav,kde se to v člověku bere....co za duši "starou"vpisuje se.......možná,že jak se toliko touláš a v přírodě jsi rád za každého ročního období,tak se rozvibrovává něco,co dává proudit a inspiruje.......člověk není ještě tak civilizací a věkem zatížen,"ušpiněn"....stačí ty nánosy odstraňovat......Ji.
19.02.2026 20:29:08 Fidornik
Je to holt složitou osobností (zde prezentované veršíky jsou jistě jen ta jedna - pozitivní - strana mince), ale to je tak asi u každého :) Každý je specifický a každý má co nabídnout
15.02.2026 23:52:17 cappuccinogirl
Na takové básně už dnes sotva kde narazím
u tebe si je užívám
a zajdu si k nim často
tahle je podle mne jedna ze tvých nej
ST*
15.02.2026 23:09:16 šerý
Když červenají plody jeřábů, nachyluje se konec léta a ve mě, jak v trnce zatrne.
Rád jsem si přišel*
15.02.2026 20:01:29 Ž.l.u.ť.á.k.
Nezlob se na mě, ale musím se zeptat... to je opravdu tvoje dílo?
15.02.2026 23:11:50 Fidornik
Ano, je to mé "dílo" (spíš bych řekl pietní básnička). Sepsal jsem to tento týden, inspirován krajinou, ve které jsem se teď pár dní pohyboval (a byl v ní už mnohokrát předtím). Proč se ptáš? :)
16.02.2026 00:15:37 Ž.l.u.ť.á.k.
Ok.
Upřímně úplně nevím jak se k tomu postavit:-)
Takhle... líbí se mi moc. Jak ten, řekl bych až archaický, poetický jazyk, tak (konkrétně v téhle básni) perfektní rytmus a ta vyspělost - na tvůj věk až zarážející...:-)
ale když se podívám na ta tvá ostatní dílka, tak už mi to tak úchvatný nepřipadá, protože je to v podstatě všechno tak nějak na jedno brdo... nejen styl a to přírodní téma (v tom co jsem zkouknul), ale mnohdy i užití prakticky stejných slov a obratů... je to tak trošku šablonovitý, strojový... řekl bych až bez duše...
16.02.2026 00:40:16 Fidornik
Díky za upřímnost, je to přesně jak říkáš. Také mi to tak připadá. Upřímně nevím, kde se tento (teď vlastně už šablonovitý) styl vzal, je to záhada. Mým cílem je uchovávat si vzpomínky na navštívené krajiny - formou samozřejmě vzpomínek (ty ale postupně šednou), fotek (ty nezachytí vše a špatně se skladují/zálohují), zápisků (velmi důležité) a konečně veršů. Mám snahu, aby mi verše k různým místům zprostředkovávaly i po letech most do minulosti (děsím se zapomnění). Zakomponovávám do každé básničky motivy k danému místu nejsilněji náležející a nejvíce ho vystihující. Píši je v silném citovém rozpoložení a tak říkajíc na koleni. Jsem si vědom přesně té repetativnosti a opakujících se motivů, které tu jedinečnost každého kraje dehonestují a ničí, ale nejsem schopen ji překlenout, bohužel. Možná někdy v budoucnu, teď jistě ne. --- Jsem vděčný za dar vidět v kraji jeho poetičnost, ale nejsem básník. Napadají mě verše, ale nejsou tím hlavním. Nechávám je takové, jaké se mi zjeví. Je mi to trochu líto, na druhou stranu mne ty kraje dělají šťastným, a toho si vážím nadevše. Každopádně díky za takovou analýzu :)
PS: Možná, by z toho někdy v budoucnu mohla vzniknout jedna velká a jediná báseň. Verše o krajích. Jedinečná, protože by byla jediná...
16.02.2026 11:43:52 Ž.l.u.ť.á.k.
Možná. Základ na to máš dobrý;-)
Měj se fajn.
16.02.2026 16:58:49 Fidornik
Vlastně... jednu tvou myšlenku bych s prominutím, ale čistým svědomím, chtěl vyvrátit a rád ti ji osvětlil. Píšeš, že jsou to verše bez duše. V každé jedné básničce nejde o nahodilé spojování libozvučných slov, ale o z prožitku pramenící unikátní motiv. Ten je pak obalený do, jak jsi říkal, často šablonovitých obratů, které ale taktéž vždy vycházejí z daného místa či situace. Už jen ten motiv samotný dává každému jednomu dílku zde publikovanému svou vlastní duši. Jak potom člověk tuto duši vnímá už je velice subjektivní a záleží na jeho vlastních preferencích. Nejsilněji bude zřejmě působit na mne, jelikož jsem situaci prožil (a jedná se de facto o smysl mého života, hledat takové motivy v krajinách) a onen motiv zpětně rozráží mračnou oponu vzpomínek. Nejslaběji pak bude působit na toho, kdo je zároveň, co se smýšlení týče, vzdálený i tématu veršů. Kvalita zde tedy netkví v dobře poskládaných slovech, ale v celkovém poselství textu a jeho působení. --- Každopádně Ti velice děkuji, že jsem se nad tím mohl díky Tobě takhle zamyslet a vyjádřit to :) měl jsem co k přemýšlení na dnešní 40km procházce.
17.02.2026 13:40:33 Ž.l.u.ť.á.k.
Na tom asi něco bude, o vlastnictví duše u sebe dost silně pochybuji... a po 40ti kilometrové procházce bych si byl naprosto jistý, že už žádnou nemám:-)
Nemyslel jsem to tak, že bys do toho tu 'duši' nedal, jen mi to prostě s každou další básničkou čím dál víc splývá a ta originalita, kterou cítím v každé básni jednotlivě, se v té celkové tvorbě začíná ztrácet... už není co vyzdvihnout, žádné překvapení... Když to trošku přeženu, tak je to jako kdybys vymyslel originální popěvek a pak na tu melodii psal všechny další písničky.
