Každá nemocný
potřebuje ochranu.
Pomáhá poezie
a lidství krásně pluje.
Po letech vidím Šímu.
Vzpomenu,
jak jeho máma ho vypiplala.
Udělal na sobě kus práce.
Vzpomínáme, kde jsme se viděli naposledy.
Mlčíme o nemoci,
možná tak lepší.
Plynuje pluje
a s Francouzským jazykem
je kamarád.
Vstřícný.
Hele, teti, už dávno nebydlíme v Pečkách.
Jdu utřít slzu
z opětovnému setkání.
Kéž všichni nemocní mají možnost ukázat své nadání.
Na srdci dobře a klíčí vděčnost,
že svět je ještě dobře nastavený.
Mí milý.
Pěkná, mkinko, jenom ten první verš bych přepsal na: Každý nemocný...
nemoc ochranu nepotřebuje, nemocný ano.
17.02.2026 13:50:23 Ž.l.u.ť.á.k.