Musca

 

Pamatuju si ten den

kdy jsem ležela na zemi

 

-(ten pohled z okna nejde napodobit)

jabloňový sad

hned za ním hřbitovy

nad hlavou proletělo letadlo

modré nag champa

světlo noci

okraj města v opuštěném bytě-

 

zvonky rozbíjely mé struktury

jako rozpouštějící se barva přeskupující se ve tvary a beztvary

vědomí soucitně pozorující proměny

bez tíže, kdy bolest je tak daleko

jakoby země se ani nedotýkala,

magnety z různých galaxií trhaly si kousek po kousku

a zbytek se propadl do černé díry

 

chvíle, kdy nejde vidět

a znova a znova si pouštíš ten stav

v domnění, že jednou se propadneš úplně a narodíš se jinde a jindy

-do ticha, které je jasně zelené jako květy jara

a voní po lípě-

 

Na zemi, probouzená ze sna

jemně čpící pachem zaječích bobků

zapomínám, že čas je tvárný

asi jako rozlitá ranní káva

když slízneš facku

a vzpomínky jsou sítě čekající

your own musca naivity

 

směju se…