Koho čeká další oprátka.

Sedím sám v roztopené chýši (až moc).
A prosím o pomoc.
(ne tolik, Děkuji, zkusím to sám!)

Jsem rád, že vidím sníh, než roztaje.

Tlukot srdce, hukot kamen a mrtvá klávesnice...
Zvuky, noční dravci - a já slyším je.
Jsem na dně; a přitom, ne...

Nechci, aby dobro bylo u dna.
Na dně loku, z posledního sudu
a vyplulo mrtvé nad hladinu, pro dobro...

Jsem závit z dílenské praxe a momentový klíč.

Píšu řádky zpátky...

Nenávist k jinakosti, kdo chce číst, v mých myšlenkách zpátky?...

Kdo jsou ti co city nemají a fungují od mládí
jako nabité baterie? Od rodičů nabití...

Soudruzi nabíjejí, STB dá patrony.
V současném světě, jako by jsme měly mrákoty?

Ať každý z nich zjeví svou pravou tvář.
Ukaž co člověku na vsi, ve městě a vlasti jsi
dal/či dobrého dáš.

A co tvář nemají? Ať zmizí...

Rozdíl je jen ten, kdo falešně pravdu a lásku hlásá,
kdo jim po ramenu, buď slepí neb strachy plácá...
...a nebo koho čeká další oprátka.

Není se zas za co stydět?
Je lepší víra v člověka, či zlo přehlížet?