Podal mi ruku – usmál se.
Povídal kluku – rozptyl se.
Tu jsem to pochopil
-že nejsem.
Že jsem se potopil.
Rozptyl se říkal.
V tu chvíli jsem lítal.
Pochopil, já pochopil to.
Nejsem živ, jsem popel.
Aspoň, nebolí to.
Rozptyl se.
Kus mě tam a kus tady,
kus do zahrady, kus mámě do kytek.
Už slyším, jak huláka: ,,fuj to je dobytek.“
Nejvíc mě zaujala atmosféra.
Tichá, šedá, smířená ...a pak náhle groteskní.
18.02.2026 15:45:05 Jiří I.Zahradník