Úleva

Úleva

Snad teplý déšť za to může,

že kapky brázdí mi tvář.

Jak růže,

zavoní tvá hebká kůže,

když lístky okvětní,

na prahu čtyřech desítek dní,

za vláhy večerní

prostíráš.

Vzpomínáš?

Na letní svatozář

ve stříbře jezera,

dva tiché ostrůvky, u kterých zvečera

uložím bolavou hlavu?

Osvěžím rty o zrosenou trávu,

a pak už jen usínat, objímat, provolat slávu;

beze slov políbit Breviář…