Obraz

Nespěchám.
Jen lehce nanáším.
Tvé hnědé oči
i letmý stín.




Štětec?


Ten je prostředník
v kreativitě.

Překonal míle,
aby dojal
a řekl slovo.




Miluji Tě.



Pak plachá laň
zas sklouzla do notových osnov.

Byla vůbec?

Ano.

Aby roztančila rozkrok.

Láska je půvab
dvou vzrostlých těl.

Obraz, co strom
jakoby provázel.

Dotkls ses
a cítil vjem
v proporcích euforie.


Neví, kdo nemiluje.

Kůže je prostá
a pusa přikyvuje.
Puls rozpumpuje.
Tep reaguje.
I potom dlouho
sténá symfonie.

Jedna duše v druhou prostupuje.


To jsou varhany,
co prožíváme.

Ne, to je pouze poezie
lásky, co sytě rudou růži
máčí v příběhu ornamentu
věčností.