Návštěva.
Návštěva.
Múza - růžovou krajku měla
s širokým úsměvem do šera.
Šla náhodou kolem - z večera
jasmínem rozvonělá.
Zůstala sedět na zápraží,
čekala, až pozvu ji dále.
Trpělivá - jako čas na nádraží,
jak ticho v prázdném sále.
Mně pomohla s mou prázdnotou,
smutek si kol prstu omotala.
Já zpíval si a psal notu za notou,
vždyť múza má při mně stála.
Dopsal jsem, když hvězda ranní
paprsky svými políbila zem.
Má múza odešla za svítání:
se mnou se rozloučila úsměvem.
Poslední tipující: Štětec bez obrazu, cappuccinogirl, Jeněcovevzduchukrásného, mkinka, šuměnka, Miro Sparkus
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
..pěkná návštěva...ale proč já dostal Múzu s černou krajkou, drsnou, netrpělivou, co mi to tvrdě nandá...;-) a vyrazí ze mně to nej, ale blues...
20.02.2026 16:39:55 Marten
Je to tu o Múze, co za ruku vzala a samotu odehnala,
ale mě fascinuje ta trpělivost času na nádraží - protože i když je to objektivně
nesmyslný, tak subjektivně se to naopak jeví jako ten nejvíc logickej fakt - ten čas na nádraží se opravdu mnohdy jeví mnohem trpělivější, než běžně bejvá:-))*
20.02.2026 15:17:59 cappuccinogirl
tak růžovou krajku?
a vůni po jasmínu
možná, že rajku
viděls na třpytu stínů :)**
20.02.2026 15:01:56 šuměnka
Návštěvnost
